Principy školy vidění mají malíři pomoci uvědomit si, co vidí, a malovat svoje vidění pomocí vztahů teplých a studených barev. Díky takto osvojenému malování získává malíř domov, základnu pro své umělecké experimentování, do něhož se může kdykoli vrátit a načerpat novou sílu.

„Absolutní technika malování překonává svou bezprostředností, zakládající se na kvalitativním barevném vidění, všechna stylová klišé.“  Radoslav KUTRA: Slovník školy vidění, Brno 2005

Škola vidění se snaží překonat elitářství a individualismus dnešního „oficiálního umění“, studovat malbu zde může kdokoli bez ohledu na vzdělání, věk či nadání. Vždyť schopnost barevného vidění má každý. Je to tedy otevřená cesta vidění, která je pro každého, nejen pro tzv. „talentované jedince“. Protože slovu talent musíme zde rozumět jako „kreslířskému nadání“, jež je samozřejmě naděleno jen některým. Ovšem aby člověk mohl vstoupit na cestu malování a vidění, je třeba především chuti, odhodlání a snad i odvahy. Odvahy – neboť je třeba odhodit všechny předsudky, klišé a naučené formy, které poskytují určitou jistotu a pohodlí.

Tato cesta neučí hotovým formám, ale hotových forem zbavuje. Nechce od nás složitost ani přijímačky na jedničku, ale upřímnost a pravdivost.

Celou teorii, na které stojí tato škola, popsal Radoslav Kutra v knize Die Schule des Sehens, nebo v českém přepracování Viditelný čas. V této teorii, kterou sám nazývá Orientací, spatřuje úkol malířství a zvláště barevného vidění jako zásadní princip oživující nejen umění, které se podle něho nachází v krizi, ale celého člověka v jeho tělesné i duchovní sféře.